Dům kultury

Obyvatelům Letohradu už dlouho chybí prostor, kde by se konaly plesy, promítaly filmy a kde by šlo zajít na dobrou večeři. Místní skoro 50 let starý kulturní dům už tyto nároky nesplňuje. V dohledné době ho čeká kompletní rekonstrukce, na které jsme se podíleli i my. 

Letohradský kulturní dům pochází z roku 1969. V provozu byl přes 50 let – až do roku 2020, kdy ho město kvůli špatnému stavu uzavřelo. Budova se do dneška zachovala bez zásadnějších úprav veskrze v původním stavu, včetně technického a sociálního vybavení. Stojí mimo historické centrum města, v lokalitě definované především v poválečné a následně socialistické éře.

Budova je orientovaná podélně s komunikací Družstevní, od které je oddělena průchozím parčíkem. Hlavní průčelí s kamenným čelním portálem se otevírá do pomyslného předprostoru orientovaného kolmo ke zmíněné komunikaci. Tento prostor, aktuálně využívaný jako parkoviště, skrývá velký „sociální„ potenciál aktivně využívaného veřejného prostoru. Budova je z východu a severu lemována garážemi (určenými k odstranění), které dlouhodobě blokovaly rozvoj území.

Součástí našeho návrhu rekonstrukce byly úpravy provozu Domu kultury vč. doplnění o plesový sál a funkční gastronomické zázemí. Návrh počítal i s doplněním dalšího provozního celku do volných prostor, které v budoucnu využije místní knihovna a základní umělecká škola. Studie byla doplněna řešením venkovních úprav, kultivací veřejného prostoru, bezkolizním řešením pěší a automobilové dopravy a navýšením počtu parkovacích míst.

Hlavním cílem urbanistického řešení je vytvoření kultivovaného civilního předprostoru kulturního domu. Ten vytváří pobytovou plochu pro denní využití, i sdružovací (nebo naopak rozptylový) prostor při početně navštěvovaných kulturních akcích. Plocha je nově řešena bez původního bariérového schodiště, jako volně zakřivená plocha, umožňující volný pohyb všech návštěvníků.

Z tohoto prostoru je pak orientován vstup do všech zásadních provozů nového kulturního centra – ať už je to Dům kultury, ZUŠ, knihovna, zkušebna externích kapel nebo univerzální klubová místnost. Veřejný prostor situovaný na pomezí dalších funkcí (ZŠ, MŠ, pošta, zdravotní středisko), částečně krytý před povětrností, obklopený parkovými úpravami a vybavený městským mobiliářem, poskytuje dostatek potenciálu stát se každodenním živým místem setkávání.

Zásadním požadavkem na takový prostor je kvalitní vazba na dopravní infrastrukturu, především pro pěší, ale i motorovou dopravu. Součástí našeho návrhu je tedy i obnova pěší trasy napříč územím – od ulice Družstevní k základní a mateřské škole. Nová paralelní trasa vzniká od autobusového a železničního nádraží, kolem pošty a zdravotního střediska k základní a mateřské škole. Zachování podélné pěší trasy při Družstevní ulici je samozřejmostí.

Na přirozené pěší trasy navazuje i dostatek prostoru pro individuální motorovou dopravu. Základem je dobrá organizace dopravy s převážným využitím jednosměrného provozu. Zpevněné (případně rezervní travnaté) parkovací plochy poskytují dostatečnou kapacitu pro proměnlivou potřebu parkování v různé denní době či v době konání kulturních akcí.

V území je vytvořen také bezpečný prostor pro zastávku školního autobusu, případně dočasné odstavení dopravních prostředků účinkujících hostů nebo zásobování. Zásadní vliv na kvalitu řešení má možnost odstranění stávajících garáží, lemujících budovu kulturního domu.

Koncept architektonického řešení vychází z původního členění budovy a soudobou formou rozvíjí její zásadní výrazové prvky. Původní budova je v zásadě jednoduchá kubická hmota horizontálních proporcí, která je členěna výraznými vertikálními prvky – např. sloupoví bočního průčelí. Hlavní průčelí se obrací kolmo k průběžné komunikaci, dodnes pomyslného veřejného prostoru. Kromě zmíněného svislého členění je zde patrný výrazný motiv „kukátka“, nebo „objektivu“ definujícího nástupní prostor do kulturního domu.

Návrh mění výraz hlavního průčelí stavby čelní přístavbou tanečního sálu. V jednodušším tvarosloví replikuje zmíněné výrazové prvky a dále podporuje preferenci hlavního průčelí, shlížejícího do obnoveného veřejného prostoru. Moderní forma vertikálního členění i kukátkového motivu přináší budově reprezentativní a soudobou podobu atraktivního kulturního stánku. Civilní tvář a zrušení přístupových bariér (především vstupní schodiště) zpřístupňuje budovu široké veřejnosti pro každodenní využití.

V interiéru budovy jsou obdobně aplikovány principy zjednodušení a přehlednosti. Veřejně přístupné prostory jsou očištěny a zjednodušeny na účelové minimum a nechávají vyznívat kvalitní povrchové materiály ve velkých plochách. Právě díky jednoduchému tvarosloví a materiálovému členění pak vyniká např. zvýrazněná hmota divadelního sálu, hlavního schodiště či kavárny ve foyer. Jednoduchost formálního členění umožňuje snadnou orientaci v prostoru a nechává vyniknout pestrému kulturnímu programu.