Dům kultury Letohrad

Po více než 50 letech získal letohradský kulturní dům novou tvář. V rámci rozsáhlé rekonstrukce vznikl moderní taneční a divadelní sál, zkušebna pro externí kapely a také sídlo Základní umělecké školy. 

Dům kultury Letohrad pochází z roku 1969. V provozu byl přes 50 let – až do roku 2020, kdy ho město kvůli špatnému stavu uzavřelo. Budova se zachovala bez zásadnějších úprav veskrze v původním stavu, včetně technického a sociálního vybavení. Stojí mimo historické centrum města, v lokalitě definované především v poválečné a následně socialistické éře.

Součástí realizace byly úpravy provozu domu kultury vč. doplnění o plesový sál a funkční gastronomické zázemí. Návrh počítal s doplněním dalšího provozního celku do volných prostor, který nyní využije místní knihovna a základní umělecká škola. Během realizace došlo také k venkovním úpravám, kultivaci veřejného prostoru, bezkoliznímu řešení pěší a automobilové dopravy včetně navýšení počtu parkovacích míst.

V rámci rekonstrukce získal Dům kultury Letohrad kultivovaný civilní předprostor, který má potenciál stát se každodenním živým místem setkávání. Návštěvníkům nabízí jak pobytovou plochou pro denní využití, tak i sdružovací (nebo naopak rozptylový) prostor při početně navštěvovaných kulturních akcích.

Původního bariérové schodiště je nahrazeno volně zakřivenou plochou, umožňující volný pohyb a vstup do Domu kultury, ZUŠ, knihovny, zkušebny externích kapel nebo univerzální klubové místnosti.

Zásadním požadavkem na takový prostor je kvalitní vazba na dopravní infrastrukturu, především pro pěší, ale i motorovou dopravu. Součástí realizace je tedy i obnova pěší trasy napříč územím – od ulice Družstevní k základní a mateřské škole. Podélná pěší trasa při Družstevní ulici je zachována, nová paralelní trasa pak vzniká od autobusového a železničního nádraží, kolem pošty a zdravotního střediska k základní a mateřské škole.

Na přirozené pěší trasy navazuje i dostatek prostoru pro individuální motorovou dopravu. Základem je dobrá organizace dopravy s převážným využitím jednosměrného provozu. Zpevněné (případně rezervní travnaté) parkovací plochy poskytují dostatečnou kapacitu pro proměnlivou potřebu parkování v různé denní době či v době konání kulturních akcí.

V území je vytvořen také bezpečný prostor pro zastávku školního autobusu, případně dočasné odstavení dopravních prostředků účinkujících hostů nebo zásobování. Zásadní vliv na kvalitu řešení má možnost odstranění stávajících garáží, lemujících budovu kulturního domu.

Koncept architektonického řešení vychází z původního členění budovy a soudobou formou rozvíjí její zásadní výrazové prvky. Původní objekt je jednoduchou kubickou hmotou horizontálních proporcí, členěnou výraznými vertikálními prvky – např. sloupovím bočního průčelí. Hlavní průčelí se obrací kolmo k průběžné komunikaci, dodnes pomyslného veřejného prostoru. Kromě zmíněného svislého členění je zde patrný také výrazný motiv „kukátka“, nebo „objektivu“ definujícího nástupní prostor do kulturního domu.

Výsledek rekonstrukce mění výraz hlavního průčelí stavby čelní přístavbou tanečního sálu. V jednodušším tvarosloví replikuje zmíněné výrazové prvky a dále podporuje preferenci hlavního průčelí, shlížejícího do obnoveného veřejného prostoru. Moderní forma vertikálního členění i kukátkového motivu přináší budově reprezentativní a soudobou podobu atraktivního kulturního stánku. Civilní tvář a zrušení přístupových bariér (především vstupní schodiště) zpřístupňuje budovu široké veřejnosti pro každodenní využití.

V interiéru budovy jsou obdobně aplikovány principy zjednodušení a přehlednosti. Veřejně přístupné prostory jsou očištěny a minimalizovány tak, aby podtrhly kvalitní povrchové materiály ve velkých plochách. Právě díky jednoduchému tvarosloví a materiálovému členění zde vyniká zvýrazněná hmota divadelního sálu, hlavního schodiště či kavárny ve foyer. Jednoduchost formálního členění umožňuje snadnou orientaci v prostoru a nechává vyniknout pestrému kulturnímu programu.

Spolupráce: architektura Ing. arch. Lukáš Svoboda
Foto: Jiří Alexander Bednář